Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Luteinizační hormon neboli LH (zkratka pochází z anglického názvu luteinising hormone) je hormon, který vzniká v hypofýze (přesněji řečeno v adenohypofýze) a z ní je také uvolňován do krevního oběhu. Luteinizační hormon – podobně jako folikulostimulační hormon (FSH) – má zásadní význam pro správné fungování varlat u mužů a vaječníků u žen. U mužů luteinizační hormon stimuluje („povzbuzuje“) Leydigovy buňky ve varlatech k produkci testosteronu. Testosteron působí jak přímo ve varlatech (v nich podporuje tvorbu spermií), tak v celém těle: podílí se na rozvoji typicky mužských sekundárních pohlavních znaků, jako je zejména větší množství svalové hmoty, zvětšení hrtanu (tvorba „ohryzku“) a s tím související hlubší hlas, a také charakteristický růst ochlupení na těle a vousů na tváři. U žen plní luteinizační hormon různé úlohy v obou polovinách menstruačního cyklu. V prvním až druhém týdnu cyklu je luteinizační hormon potřebný ke stimulaci („povzbuzování“) vaječníkových folikulů, aby vytvářely ženský pohlavní hormon estradiol. Kolem 14. dne cyklu způsobí nárůst hladiny luteinizačního hormonu prasknutí vaječníkového folikulu a uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, což je proces označovaný jako ovulace. Po zbytek cyklu (třetí až čtvrtý týden) tvoří zbytky vaječníkového folikulu žluté tělísko. Luteinizační hormon v té době stimuluje žluté tělísko k produkci progesteronu – hormonu potřebného k udržení raných stadií těhotenství, pokud dojde k oplodnění. Luteinizační hormon se řadí mezi proteinové hormony a gonadotropiny. Viz také hormony.

Hormonální terapie je jiný název pro hormonální léčbu. Viz také hormony.

Hormonoterapie je jiný název pro hormonální léčbu. Viz také hormony.

Poruchy hormonální rovnováhy je jiný název pro hormonální poruchy. Viz také porucha, hormony.

Mužské pohlavní hormony jsou zodpovědné za pohlavní vývoj mužů a zachování mužských pohlavních znaků. Jejich nejznámějším zástupcem je testosteron. Pod pojmem „mužské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí androgeny. Je však třeba mít na paměti, že i v mužském těle se přirozeně nacházejí estrogeny a gestageny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, ženské pohlavní hormony.

Hormonální léčba, hormonální terapie neboli hormonoterapie je léčba pomocí hormonů. Různé typy hormonální léčby se mohou uplatnit u různých skupin pacientů, například: hormonální léčba zhoubných nádorů – u onkologických pacientů, hormonální substituční léčba – u žen v období menopauzy, substituční léčba testosteronem – u mužů s nedostatkem testosteronu. Viz také hormony, terapie, lokální hormonální léčba, systémová hormonální léčba, antihormonální léčba.

Ženské pohlavní hormony ovlivňují mnoho procesů v ženském těle. Kolísání hladiny těchto hormonů zodpovídá například za normální průběh menstruačního cyklu. Pod pojmem „ženské pohlavní hormony“ se nejčastěji rozumí estrogeny a gestageny. Je však třeba mít na paměti, že i v ženském těle se přirozeně nacházejí androgeny, byť v mnohem menší míře. Viz také hormony, mužské pohlavní hormony.

Estrogenní hormony je jiný název pro estrogeny. Viz také hormony.

Hormonální antikoncepce je jakákoli metoda antikoncepce, která působí na endokrinní systém. Téměř všechny metody hormonální antikoncepce jsou založeny na působení steroidních hormonů. Hormonální antikoncepce je vysoce účinná: je-li užívána podle předepsaného schématu, zabrání otěhotnění ve více než 99 % případů. Hormonální antikoncepce však má i některá rizika, není tedy vhodná pro všechny ženy. S výběrem nejvhodnějšího typu antikoncepce pomůže každé ženě její ošetřující gynekolog. Viz také hormony.

Systémová hormonální léčba je hormonální léčba, která je podávána (a proto i působí) systémově. Například ke zmírnění klimakterických potíží může lékař ženě předepsat hormonální substituční léčbu ve formě tablet, z nichž se pak účinné látky dostanou skrze trávicí trakt do krve a následně do celého těla. Opakem systémové hormonální léčby je lokální hormonální léčba. Viz také systémová terapie, hormony.